Hana Skácalová: Jak to vidí ženy - pro www.meziricsko.net 7.10.2014 20:10
Myslíte si, že je žen v komunální politice málo, a nebo dostatek ?
Odpovím otázkou. A kolik žen v politice by bylo dost? Aby zase nebylo málo mužů J. Ale vážně. Víte, myslím si, že ženy se do politiky moc nehrnou, protože jsou příliš praktické, zaměřené na řešení aktuálních a hlavně konkrétních problémů. A v politice se obecně příliš moc mluví a málo dělá. Řeknu příklad: Muži jsou schopni spolu hodiny diskutovat nad tím, jak zlepšit čistotu města. Ženy vezmou smeták, kbelík a jdou uklidit. Ano, ten příměr je hodně zjednodušený, ale vystihuje rozdíl v přístupu žen a mužů k životu. Muži jsou vizionáři, hledí do dálky, diskutují, mnohdy o nesmrtelnosti brouka. Ženy jsou „operativky“, řeší prakticky reálné problémy. Oba pohledy jsou ale v životě potřebné, doplňují se. Pokud se přenesou i do politiky, bude to jen ku prospěchu věci. Ale kolik žen a mužů tam má být, to nemůže být otázkou kvót a limitů. Ženy musí samy u sebe najít to sebevědomí a odvahu do politiky jít. Myslím si, že se to zlepšuje.
Jaký je podle Vás rozdíl ve vnímání politiky u žen a mužů ?
Již bylo zodpovězeno.
Proč jste se, Vy osobně, rozhodla v politice působit ?
O vstupu do politiky jsme s mou kamarádkou uvažovaly už delší dobu. Možná právě proto, že jsme obě praktické ženy se znalostí veřejné správy a mnohdy nám chyběl v naší politice (teď myslím zejména celostátní) zdravý úsudek a logika. Ale čekaly jsme na tu správnou dobu, až nám dostudují děti, až si vyřešíme bydlení, až… Až se kamarádka rozhodla přestěhovat do jiného města. Takže jsem v tom zůstala sama. Dcery letos dostudovaly, mladší už nebudu J, rozhodla jsme se rychle. I když nemám ambice na účast v celostátní politice, chtěla bych se osobně více zapojit svými připomínkami a poznatky z praxe do práce Svazu měst a obcí, který je partnerem pro vládu a ministerstva. Je evidentní, že mnohým našim politikům chybí právě znalost praxe, reálu.
Co na to říká Vaše rodina, přátelé ?
Rodina je skvělá. Dcery mě podporují, manžel také. I když vím, že to také nemají jednoduché mezi svými známými. Přátelé jsou zatím stále mými přáteli, a věřím, že to tak zůstane. Většinou se všichni diví, proč měním svou jistotu pracovního místa za nejistotu politického života.
Co byste chtěla nejvíce změnit na stavu našeho města ?
Mrzí mě, že se moc nepohnulo s využitím městských budov. Pořád není jasné, kam s úřadem, kam se ZUŠkou, kam s knihovnou, kam s církevní školou. A na druhé straně, co s bývalým potravinářským učilištěm, co s volnými prostory ZŠ Masarykova, co s kinem. Přešlapujeme na místě už hodně dlouho. Tak v tom bych chtěla pokročit. Pak dokončit revitalizace sídlišť, tím se vyřeší kilometry chodníků, odpadová hnízda, dětská hřiště. Technický stav základních škol. Budu ráda, když se něco z toho podaří dořešit. Je třeba si uvědomit, že na příští rok jsou peníze města v podstatě už rozděleny a pak nám zbývají tři kalendářní roky. Když si vezmeme nutnou projektovou a technickou přípravu, zdlouhavý proces veřejných zakázek, administrativu dotací, pokud nějaké budou pro náš účel využitelné, tak máme co dělat. Všichni kritizují, že se před volbami všechno vždycky honí na poslední chvíli, účelově se dokončuje, stříhají se pásky. Ale při dnešní přebujelé administrativě jsou tři, čtyři roky hrozně krátká doba.
Když se Vám nepodaří se prosadit do nového zastupitelstva, jaké budou Vaše další kroky ?
To je dobrá otázka. Teoreticky budu dále pracovat pro školství, kulturu, sport, památkovou péči ve městě. Prakticky bude záležet hodně na tom, zda najdu společnou řeč s novým vedením města. Ale na tu nejistotu jsem zvyklá, vedoucí odboru nemá nikdy svou židli jistou. Jsem člověk, který se snaží mít v záloze vždycky variantu B.