Sportovní hala – závratně drahý špatný projekt 8.1.2020 16:22

Mělo by být samozřejmé, že při rozhodování o tak drahé investici převáží na miskách vah s argumenty „pro“ a „proti“  miska, na které budou položeny argumenty podporující smysluplnost připravované stavby. Realita je přesně opačná: argumenty „pro“ jsou nedostačující, argumenty „proti“ zcela převažují. Iniciátorem projektu - starostou města byly předkládány dva důvody, které obhajují stavbu sportovní haly ve spolupráci se Zlínským krajem. Tyto důvody jsou však zcela irelevantní.

1. důvod - ekonomická výhodnost. Předpokládaná cena, která se vyšplhala na téměř čtvrt miliardy Kč, je neúměrně vysoká. Každá zúčastněná strana projektu (město a Zlínský kraj) sice zaplatí 50% celkových nákladů, městské i krajské prostředky jsou však pouze peníze daňových poplatníků, kteří je v plné výši uhradí. Lze hovořit o ekonomické výhodnosti, když v jiných městech se srovnatelné sportovní haly postavily o 100 až o 150 milionů Kč levněji? Konkrétně: v listopadu 2017 byla zprovozněna sportovní hala v Dolních Břežanech za 140 milionů Kč, v roce 2018 byly dostavěny sportovní haly v Kuřimi za 88 milionů Kč, v Lipníku nad Bečvou za 83 milionů Kč a Národní sportovní centrum v Prostějově za 143 milionů Kč (vše s DPH).

Nárůst cen ve stavebnictví, uváděný starostou města jako hlavní důvod navýšení ceny, není tím hlavním důvodem, proč valašskomeziříčská sportovní hala bude o desítky milionů Kč dražší, než identická sportoviště ve výše jmenovaných městech. Jsem přesvědčený o tom, že hlavním důvodem neskutečně vysoké ceny je chybná stavební koncepce sportovní haly. V drtivé většině se srovnatelné sportovní stánky staví jako monolitní objekt, v němž je hrací plocha obklopena z několika nebo ze všech stran vyvýšeným hledištěm, pod kterým je umístěno potřebné zázemí: šatny, sociální zařízení, klubovny atd. V našem městě se však sportovní hala má stavět jako komplex dvou samostatných objektů. Jedním bude vlastní hala s hrací  plochou omezenou třemi nevyužitými zdmi a s hledištěm pouze z jedné strany. Druhým objektem  bude třípodlažní budova s potřebným zázemím a s nesmyslnými VIP salonky, restaurací, širokými chodbami atd. Budou se tak stavět dvě budovy se samostatnými základy, obvodovými zdmi, vnitřním členěním, střechou a samostatnými rozvody inženýrských sítí. To je bezpochyby hlavní důvod vysoké ceny.

Zvolená koncepce bude mít zákonitě neblahý dopad i na provozní náklady. Opět srovnání: hrací plocha je u obdobných sportovních hal přibližně konstantní – měří 1 100 m². Celková užitná plocha ve sportovní hale v Dolních Břežanech je 2 130 m². Po odečtení hrací plochy je velikost potřebného zázemí přibližně 1 000 m². V Prostějově je celková užitná plocha 3 055 m². Po odečtu hrací plochy měří potřebné zázemí 2 000 m², včetně kongresového sálu i s jeho technickým zázemím. Ve Valašském Meziříčí však bude celková užitná plocha v obou budovách, překračovat 4 000 m²!! Celá plocha se bude muset vytápět, osvětlovat, uklízet atd.

2. důvodem bylo tvrzení, že sportovní halu budou v dopoledních hodinách využívat ISŠ COP případně další základní či střední školy k výuce tělesné výchovy. Souběžně s výstavbou sportovní haly však vynaloží Zlínský kraj, zřizovatel ISŠ COP, dalších 9 milionů Kč na rekonstrukci stávající tělocvičny této školy. ISŠ COP má v současné době přibližně 420 žáků, což při  dvouhodinové týdenní dotaci pro tělesnou výchovu představuje potřebu odučit týdně asi 40 hodin tělesné výchovy. K tomu však bohatě stačí jedno zařízení. Buď bude škola realizovat výuku tělesné výchovy v rekonstruované tělocvičně, nebo ve sportovní hale. V žádném případě obě zařízení nevyužije. Žádná jiná základní či střední škola sportovní halu pro pravidelnou výuku tělesné výchovy nebude využívat. Každá škola má totiž vlastní plně vyhovující tělocvičnu. Navíc překonání vzdálenosti ISŠ COP od nejbližších škol vyžaduje 15 – 20 minut. To by znamenalo nutnost spojit tělesnou výchovu do jedné „dvouhodinovky“. Vlastní výuka by se redukovala na 1 vyučovací hodinu, 2. vyučovací hodina by byla totiž vyčerpána na přesuny. Sportovní hala nebude v dopoledních hodinách školami  využívána.

Žádný další rozumný argument, který by obhájil zamýšlenou realizaci stavby, nebyl předložen.

V souvislosti s předpokládanou cenou stavby se vnucuje neodbytná otázka. Proč je Zlínský kraj ochotný  ve Valašském Meziříčí investovat 100 milionů Kč do projektu, který je pro něj nadbytečný – sportovní halu nepotřebuje, k ničemu mu není. Zavazuje si touto finanční injekcí město? A k čemu? Uvidíme, zda v blízké budoucnosti dostaneme odpověď.

Argumenty „proti“ připravenému projektu.

1) Naprostá nelogičnost majetkových poměrů. Investorem stavby a majitelem sportovní haly bude Zlínský kraj. Uživatelem však bude město, které halu potřebuje pro své obyvatele. Tato vztahová dvojkolejnost bude jen zárodkem možných budoucích komplikací při úhradách  provozu, běžné údržby, drobných, havarijních a generálních oprav, možné rekonstrukce atd. Bude sice uzavřena smlouva o provozu sportovní haly, ale budou se měnit zastupitelstva, vedení města, kraje a každou smlouvu lze později revokovat.

2) Plánovaná hala, která bude městu sloužit desítky let je exteriérově naprosto fádní, nezajímavá, bez invence, bez jakékoliv nadčasovosti. Navzdory vysoké ceně bude pouze v základním vybavení se zcela zbytečnými prostory v zázemí.  Zarážející je, že součástí sportovní haly nebude posilovna – dnes nedílná součást tréninkového procesu každého sportu. Příkladem „připravenosti“ projektu byl e-mail zaslaný zástupci basketbalového oddílu zastupitelům den před hlasováním o osudu sportovní haly. V e-mailu bylo poukázáno na to, že plánovaný umělohmotný povrch hrací plochy je nežádoucí. Pravidla basketbalu neumožňují, aby se na něm hrála mistrovská utkání nejvyšších soutěží. Na jednání zastupitelstva města jsme sice byli urychleně ubezpečováni, že změna povrchu hrací plochy je možná, ale vyvolá úpravu projektové dokumentace! Cena  palubové podlahy, vhodné pro všechny míčové sporty, kterým bude sportovní hala k dispozici, však bude znamenat další navýšení ceny projektu!

3) Sportovní hala nebude víceúčelová, bude sloužit pouze sportu a nebude možné v ní  pořádat žádné kulturní, společenské akce. A opět srovnání: sportovní haly, které jsou levnější o 100 milionů Kč (v Dolních Břežanech, Prostějově), respektive o 150 milionu Kč (v Kuřimi), jsou multifunkční!

4) Sportovní hala bude mít poddimenzovanou kapacitu hlediště – 320 sedících diváků. Pro město naší velikosti, se sportovní tradicí i současností, kterými se Valašské Meziříčí může pyšnit, je to neúnosně málo. Nehledě na to, že divácký zájem i atraktivita sportovních utkání se mohou v budoucích letech výrazně změnit.

5) Sportovní hala neprošla architektonickou soutěží, přestože je jednou z nejdůležitějších současných staveb ve městě a staví se na desítky let - především pro budoucí generace! Zatímco jiné obce a města pečlivě dbají na charakter výstavby ve svých intravilánech, mám pocit, že u nás současné vedení na tuto problematiku zcela rezignovalo. Architektonická soutěž neznamená automaticky navýšení ceny, ale může přinést unikátní, zajímavé řešení exteriéru stavby s efektivním využitím vnitřních prostor atd.

6) Výrazným negativem je umístění sportovní haly v areálu ISŠ COP. Valašské Meziříčí má zcela jedinečný, unikátní sportovní areál, který soustřeďuje všechna nejdůležitější sportoviště do jedné lokality na východním okraji města. Areál je dopravně dostupný, s dostatkem parkovacích míst i s ubytovacími možnostmi. Jediné, co ke komplexnosti areálu schází, je sportovní hala pro míčové sporty. Ucelený areál sportovišť výrazně zlepšuje tréninkové možnosti sportovců, zlepšuje dostupnost potřebné rehabilitace: bazén, sauna, masáže, wellness. Je rovněž vstřícný k divákům – umožňuje jim případně přecházet mezi sportovišti na navazující sportovní akce. Významně přínosný je i pro provozovatele sportovišť: jejich vzájemná blízkost výrazně zvyšuje efektivitu využití zaměstnanců. My však budeme sportovní halu stavět na opačném konci města.

Starosta města vynesl před jednáním zastupitelstva o pokračování projektu výstavby sportovní haly i za navýšenou cenu - trumf. V případě provozování sportovní haly obchodní společností, která je plátcem DPH, má investor možnost odpočtu DPH z ceny stavby (230 milionu Kč). Z celkové ceny 240 milionů Kč to představuje úsporu přibližně 19%. Má to však svá ALE!

A) V případě odpočtu DPH nemá investor možnost získat jakoukoliv jinou dotaci. Ještě  jednou srovnání:

Lipník n. B. – celková cena 83 milionů Kč s DPH, dotace: MŠMT – 15 milionů Kč, Olomoucký kraj – 18 milionů Kč, celkem 33 milionů Kč. Úspora 40% z celkové ceny.

Dolní Břežany – celková cena 140 milionů Kč s DPH, dotace: MF – 80 milionů Kč, Středočeský kraj 10 milionů Kč, celkem 90 milionů Kč. Úspora 64% z celkové ceny.

Prostějov – celková cena 143 milionů Kč s DPH, státní dotace: 110 milionů Kč. Úspora 77% z celkové ceny.

B) Možnost odpočtu DPH z ceny stavby neznamená, že se stát vzdá svých daňových příjmů. DPH bude odvádět provozovatel sportovní haly po celou mnohaletou dobu provozu. To znamená, že DPH budou v nájmu platit uživatelé sportovní haly, tedy ti, pro které se staví - sportovci, sportovní spolky a oddíly.

Základní zákonnou povinností zastupitelů je nakládat s majetkem města s péčí řádného hospodáře. Proto se ptám: je výstavba sportovní haly za podmínek stanovených společným projektem města a Zlínského kraje a za předpokládanou cenu téměř čtvrt miliardy Kč příkladem odpovědného hospodaření? 

 

Mgr. Jan Trčka

zastupitel města ta ODS